JXJ - Hotel Kamzík - Turistické pobyty Jeseníky

Turistické pobyty Jeseníky

Turistické pobyty v Jeseníkách. Z Karlova pod Pradědem lze podnikat pěší výlety do různých známých i méně známých míst např na nejvyšší horu Moravy Praděd, na Borůvkovou horu, k Vysokému vodopádu, na Kobrštejn atd. Můžete zdolávat různá místa po turistických cestách nebo s doprovodem místních lesníků i do míst méně navštěvovaných
Cyklistické výlety pro náročné i méně náročné, výlety s pomocí aut na různá atraktivní a zajímavá místa Jeseníků. K návštěvám lákají několikeré lázně, hrady a zámky, jeskyně,nabízí se jízdy na koních, plavba po Slezské Hartě, rybolov, výstupy na několik rozhleden apod.

Další informace též na výlety Jeseníky .

Národní přírodní rezervace (NPR) Praděd

Vznikla v roce 1991 spojením šesti státních přírodních rezervací – Petrovy Kameny, Velká kotlina, Malá Kotlina, Vrchol Pradědu, Divoký důl (vyhlášeny r. 1955) a Bílá Opava (vyhlášena r. 1963) na celkové ploše 20,3 km2.

Co je zde vlastně tak vzácného?
Zní to asi neuvěřitelně, ale právě tundra. Hlavní příčinou její existence je působení chladu, sněhu a především ostrého větru. Tyto extrémní klimatické podmínky umožnily, aby kousek arktického biotopu, se kterým se lze setkat např. v Alpách nebo polárních oblastech, hostila také Morava. Nejlépe lze vidět v patriích mezi Petrovými kameny přes Jelení studánku až po Ztracené kameny.

Petrovy kameny

Nad horizont masívu Vysoké hole vyčnívají skalní trosky někdejších vrcholových partií – Petrovy kameny. Jedná se o mrazovou činností silně rozrušené výchozy břidlic (tzv. mrazové sruby). Výskyt endemických (např. lipnice jesenická) a dalších chráněných druhů rostlin je zde vážně ohrožen neukázněnými turisty a lyžaři, kteří doslova sešlapávají nejcennější druhy. Dnes jsou proto Petrovy kameny pro návštěvníky nepřístupné. Na počátku 90. let minulého století byla z tohoto prostoru přeložena turistická trasa a v roce 2001 došlo i ke zkrácení lyžařských vleků. Smysl těchto opatření spočívá ve snížení poškozování této lokality evropského významu. Pohled na mnoha pověstmi opředené Petrovy kameny si můžete vychutnat z červené turistické značky vedoucí z Ovčárny na hlavní hřeben a dále na Jelení studánku.

Divoký důl

Původní smrkové lesní porosty s jeřábem a javorem klenem, rostoucí na extrémních místech – skalnatých svazcích a v hlubokých roklích. Divoký důl je přístupný po modré turistické značce, která odbočuje ze silnice na vrchol Pradědu směrem do údolí Desné.

HORSKÉ ÚDOLÍ BÍLÉ OPAVY

Bílá Opava pramení v sedle mezi Petrovými kameny a Pradědem, protéká Karlovou Studánkou a Ludvíkovým, ve Vrbně pod Pradědem se spojuje se Střední Opavou a Černou Opavou a vytváří řeku Opavu, která teče přes Krnov a Opavu do Ostravy, kde se vlévá do Odry. Množství vody v řece v průběhu roku značně kolísá, v létě se voda zvedá za přívalových dešťů, na jaře při tání.

REJVÍZ

Rejvízské rašeliniště se nachází nedaleko osady Revíz v severovýchodním okraji Hrubého Jeseníku v široké mělké pánvi v nadmořské výšce 750 – 790 m. Tato svérázná část krajiny má díky specifickým klimatickým podmínkám a vodnímu režimu zcela odlišnou flóru a faunu oproti svému okolí. Jak napovídá původní německý název Reihwiessen „bohaté louky“, jedná se o přírodovědně velmi cenné území.

JAK A KDY VLASTNĚ REJVÍZSKÉ RAŠELINIŠTĚ VZNIKLO?
Původně bylo na místě dnešního rašeliniště několik prohlubenin s vodou, které postupně zarůstaly rašeliníkem, až došlo ke spojení v jednu souvislou plochu rašeliniště. Rejvízské rašeliniště vzniklo asi před 6 – 7 tisíci lety.
Původní smrkový les vlivem silného zamokření odumřel a proto lze nalézt v nejnižších vrstvách rašeliniště zbytky starých kmenů.

PODSTATA RAŠELINIŠŤ SE SRÝVÁ V MECHU
Mechy a z nich především rašeliníky, se svou schopností zadržovat obrovské množství vody, jsou hlavní složkou, která vlastně vytváří samotné rašeliniště. Odumřelá hmota mechů rašeliníků nasává a zadržuje vodu a je hlavním „stavebním kamenem“ celého rašeliniště.
Z dalších mechorostů zde najdeme například ploníky, mezi zajímavé druhy nejen svým názvem patří srpnatky, bařinatou nebo klamonožky.

VELKÁ KOTLINA JE UNIKÁTNÍ EKOSYSTÉM
Nemusíte být odborníci, abyste si všimli, že prostředí Velké kotliny se od sousedních smrkových lesů i výše položených holí nápadně liší. Rozhodujícími činiteli, jež se podílejí na odlišnosti a jedinečnosti Velké kotliny, jsou tvar terénu a horninového podloží, sníh a sněhové laviny, voda, půda, oslunění a proudění vzduchu. Základní příčinou druhového bohatství Velké kotliny je rozmanitost stanovištních podmínek, které kombinace jmenovaných ekologických činitelů v tomto ekosystému během dlouhodobého vývoje vytvořila, udržuje i nově přetváří. Jsou tu místa slunná a teplá, stinná a chladná, suchá i trvale zamokřená, s mělkou půdou s nedostatkem živin i s hlubokou humózní půdou. Aby těch kombinací nebylo málo, vstupuje do hry ještě čas a nepravidelné extrémy. Extrémy vznikají právě při náhodných kombinacích hlavních faktorů. Například suchá skála v dolní části hlavní skalní rokle je pravidelně i v zimě bez sněhu, laviny přes ni přeskočí a zpravidla má celoročně nedostatek vody. Když ale jednou za několik let sníh nad skálou nesjede v podobě laviny, ale začne prudce tát, po jinak vždycky suché skále několik dní stříká desetimetrový vodopád.

JAK VZNIKLA VELKÁ KOTLINA
Velká kotlina vznikla dlouhodobým působením řady procesů na původní svah Vysoké hole.
Předpokládá se, že hlavním činitelem byl menší horský ledovec, který na svahu postupně vymodeloval kar. Ale mohla to být i dlouhodobá přítomnost sněhových polí – sněžníků, a jejich působení – nivace. Výsledkem nivace je novační kotel, který se může karu nápadně podobat. V obou případech se ovšem na vývoji Velké kotliny podílel sníh a led a neustále se opakující mrznutí a tání.
Ledovec působí na terén i svou vahou a pokud narůstá nebo naopak ustupuje, tak narušuje podloží a transportuje zvětraliny, které mohou vytvářet morény. Hlavní fáze vývoje tvaru Velké kotliny spadá do starších čtvrtohor, kdy se střídaly chladné doby ledové s dobami meziledovými. V této době se vytvářela na svazích Hrubého Jeseníku mocná sněhová pokrývka, která přetvářela léto a postupně se měnila ve firnoviště, z nichž se posléze mohl vyvinout ledovec.
Na modelaci reliéfu Velké kotliny se nepodílel jen sníh a led, ale také svahové procesy, sněhové laviny, půdní sesuvy a vodní eroze. Dnešní tvar Velké kotliny je tedy výsledkem celé řady složitých přírodních pochodů, které se zde odehrávaly během posledních několika set tisíc let a které ve změněné intenzitě neustále probíhají.